Jedna z nejoblíbenějších českých hospodských karetních her, která paradoxně vůbec nepochází z Česka, je fenoménem doby. Svou největší éru však zažíval ještě v dobách tuhého socializmu a druhý nádech zkoušel krátce po převratu. Nyní zejména mladí návštěvníci podniků zírají, jak staří harcovníci lupou neuvěřitelně dlouho kule trumf a tlačí červené. Bez problémů u něj vydrží celé odpoledne či večer. Nic vám tato hláška neříká? Přečtěte si, jak s mariášem začít a co všechno je třeba znát.
Svůj původ má tato zdvihová karetní hra pro dva až čtyři hráče v Německu, někdy z přelomu 18. a 19. století. Název však má odvozen od francouzské hry Mariage, znamenající v překladu svatba, označující ve hře hlášku, tedy jaká varianta hry bude pro jednotlivá kola zvolena. Hra se dvaatřiceti kartami „mariáškami“ však kombinuje mnoho dalšího, jako například prvky tarok, skat či špády.
Hra spočívá v rozdělení hráčů do dvou týmů soupeřících o vyšší bodový zisk jednotlivých kol potažmo úspěch v sehrání zvoleného způsobu hry. Základní varianty jsou volený a licitovaný mariáš, které jsou primárně určeny pro 3 hráče. Dva hráči pak mohou hrát lízaný mariáš, čtyři potom čtyřku, přičemž obě hry jsou obdobou voleného mariáše. Tradičně se hráči označují jako rozdávající, vlevo od něj jako forhont a vpravo jako zadák. Kromě označení mají hráči i svou roli během míchání a rozdávání karet, přičemž povinnost rozdávání vždy přechází v následující hře na forhonta.
Rozdávající hráč má jako jediný právo sebrat karty předešlé hry, složený balíček 32 karet bez míchání předává před zadáka, který náhodně sejme minimálně 2 karty, ať už z vrchu či od spodu. Následuje nové rozdání a samotná hra, míchání karet se totiž provádí pouze jednou, na samém začátku herního cyklu.
Pro mnohé nebude překvapením, že „mariášky“ mají čtyři odlišné barvy, než jaké jsou zvykem u žolíkových karet, které jsou nyní kromě hry ukryté v samotném názvu velmi oblíbené u her ve stylu amerických kasin jako blackjacku či různých variant pokeru. V karetních pravidlech naleznete místo srdcí, pik, křížů a kár spíše obrazy lidové tvořivosti a spojení člověka s přírodou. Nicméně právě blackjack je u nás s „mariáškami“ známý jako hry oko bere nebo také jednadvacet, takže případná koupě nových karet nebude jen kvůli mariáši.
Hra tedy obsahuje žaludy, kule, červený nebo také srdce a zelený čili listy. Posloupnost od nejnižší karty je pak od sedmy po devítku, následuje spodek, svršek a král, desítka a eso. Pouze u variant betl a durch se hodnoty vrací ke standardu, kdy tedy desítka zaujímá své místo mezi devítkou a svrškem. Princip hry spočívá ve vyložení vyšší karty než soupeř při ctění zvolené barvy, tedy taková forma karetní války. Pokud karty vyložené barvy již v ruce nejsou k dispozici, volí se trumfy, které přebijí jakoukoliv netrumfovou kartu. Po vyčerpání trumfů se přechází na libovolné odhazování karet, nicméně bez naděje na získání zdvihu.
Body se získávají v počtu 10 za uhrané eso nebo desítku. Dále je 20 bodů za dvojici svrška a krále stejné barvy v ruce na začátku hry, která ovšem v trumfové barvě získává hodnotu 40 bodů. Deseti body je ohodnocen také poslední štych, tedy zdvih karty. Minimálně se tedy v každé sehrávce rozděluje 90 bodů, maximálně pak 190.
Samotná hra pak začíná vyvoláváním druhu hry. Kdo hru vybírá, se nazývá aktér, ostatní s ním souhlasící pak tvoří dvojicí obránců, kteří spolupracují bez možnosti domluvy či nahlížení do karet. Podle náročnosti a finančního hodnocení se rozlišují následující hry:
Sedma – je závazek ke hře s trumfovou sedmou v posledním zdvihu, zároveň vedoucí k výhře v celé hře. Vždy se zvlášť flekuje i počítá a má dvojnásobnou hodnotu základní sazby.
Stovka – je pobídka uhrát alespoň 100 bodů, přičemž se započítává pouze jedna hláška. Při trumfové hlášce za 40 bodů musí aktér získat alespoň 60 bodů z 90 možných, pokud je hláška jiné barvy, jedná se o kýžený zisk 80 bodů. Úspěšný zisk čtyřikrát násobí sazbu za stovku.
Sto a sedm – odpovídá kombinaci výše uvedených, tedy aktér musí uhrát 100 bodů a zároveň poslední zdvih vzít sedmou. Ta však nemusí být trumfová. Opět je flekování, vyhodnocení i počítání zvlášť.
Betl – znamená nejméně optimistické výhledy, kdy hráč neuhraje žádný zdvih. V tomto případě se nevolí trumfy a desítka má standardní hodnotu. Základní sazba se násobí 15x.
Durch – je naopak nejpozitivnější závazek, znamenající vítězství ve všech zdvizích. Opět se nevolí trumfy a desítka je mezi karty zařazena standardně. Základní sazba se v tomto případě násobí 30x.
Dvě sedmy – znamená užití sedmy v předposledním a trumfové sedmy v posledním zdvihu. Neúspěch znamená nejen přebití jedné ze sedem, ale také donucení hrát trumfovou sedmu dříve. Má nejvyšší samostatnou hodnotu, jelikož se základní sazba násobí 40x.
Dvě sedmy se stem – je vůbec nejvyšší hra v licitovaném mariáši. Hráč musí získat 100 bodů a zároveň v posledních 2 hrách hrát sedmu a trumfovou sedmu. Každý ze závazků se opět hodnotí samostatně.
Mohou se však hrát i neohlášené hry, tedy tichá sedma a tichá stovka. Tichá sedma je vítězství v posledním zdvihu trumfovou sedmou, avšak při přebití platí držitel sedmy polovinu ceny sedmy hlášené. Tichá stovka pak dvojnásobí všechny právě hrané hry, avšak na rozdíl od tiché sedmy nelze prohrát.
Pro úplnost pak nelze opomenout vysvětlení flekování, což je zdvojnásobení ceny ohlášeného herního závazku. V případě porušení pravidel se pak jedná o takzvaný renonc, který je také pokutován desetinásobkem, případně padesátinásobkem základní sazby. Mezi pokuty se řadí například nepřiznání barvy, nepřebití nižší karty, předhození karty nebo také náznaky, signály či jiné ovlivňování hry. Evidentní zamíchání karet je pak hodnoceno nejpřísnější pokutovou sazbou.
Úspěch samotné hry potvrzuje i vznik Českého svazu mariáše, který pravidelně pořádá turnaje a dbá o dodržování pravidel na jednotlivých akcích. Zároveň také sdružuje členy jednotlivých týmů v České republice, přičemž nejsilnější základna je ve středních Čechách. Přidáte se do herního kolotoče i vy?
