Z Českých Budějovic se vydáváme autem na dovolenou na Šumavu. Projíždíme Netolickou pánví a nemůžeme jen minout renesanční klenot, zámek Kratochvíli. Nechceme však ošidit ani Netolice, jedno z nejstarších jihočeských měst. Může se pochlubit pekařskou tradicí, která tu trvá téměř sedmset let.
Nejzajímavější je pohlednicový Óbrfrk
Zaparkujeme na netolickém Mírovém náměstí, které zdobí kašna s tvarem bábovky. Připomíná tradici pekařského cechu, který ve městě vznikl roku 1338. Náměstí dominuje novorenesanční radnice z roku 1869, která snad brzy dostane nový kabát.
My se o městě chceme dozvědět co nejvíce, a proto zamíříme do renesančního Rožmberského domu, ve kterém sídlí infocentrum a Muzeum JUDr. Otakara Kudrny. Průvodkyně nám prozradí mnoho o historii Netolicka. Nad městem stálo již v 10. století slovanské hradiště, pod kterým vznikla trhová osada. K městu patří i tradice chovu koní a pořádání trhů a jarmarků.
Dům, ve kterém se nacházíme, kdysi vlastnila rodina Kudrnů. Otec Josef byl lékařem a přátelil se s Karlem Hynkem Máchou a Josefem Kajetánem Tylem. Z jeho čtyř synů se nejvíce proslavil právník Otakar, který měl v Netolicích nejen advokátní praxi, ale dlouho zde i starostoval. Organizoval první národopisnou výstavu, která se konala v Netolicích roku 1893, a stál u zrodu zdejšího muzea. To bylo založeno o šestnáct let později. V expozici nás zaujme nejen selská světnička, sbírka dýmek a zbraní, ale nemůžeme odtrhnout oči od pohlednic, kterých které tu mají přes sto sedmdesát tisíc. Překonalo je jen pardubické muzeum.
Shlížíme dolů do jedné z nejstarších studní, hluboké dvanáct a půl metru. Připomeneme si i rybníkářskou tradici – roku 1460 se tu narodil Josef Štěpánek Netolický, který jako rybníkář ve službách Rožmberků zakládal rybníky na Třeboňsku. Aby byly stále zásobeny pitnou vodou, vybudoval jedinečnou zlatou stoku, která funguje do dnešních dnů. Za nejzajímavější exponát hodnotíme pohlednicový Óbrfrk, největší kreslený vtip složený z pohlednic.
Vznikne tu archeopark?
Vracíme se na Mírové náměstí. Na sousedním domě se zelenou fasádou našim očím neunikne pamětní deska, že mistr rybníkář Štěpánek Netolický se narodil právě tady. Všimneme si i pamětní desky na budově spořitelny, která nám prozrazuje, že právě tady byla 11. května 1945 podepsána dohoda o demarkační linii.
Úzkou uličkou kolem radnice proběhneme do Starého Města, kde nás zaujme děkanský kostel Narození Panny Marie. Je dílem zlatokorunské stavební huti z konce 13. století. Jeho dnešní podoba je však barokní. Zajímavá je i budova novogotické dívčí školy v sousedství. Dnes se v ní vzdělávají třeťáci a čtvrťáci a v přízemí najdeme městskou knihovnu.
A pak už sestupujeme dolů k potoku Rapačov, přeběhneme lávku a podél potoka dojdeme k silnici. Zelená značka nás bezpečně dovede k archeoparku.
Tak tady stále netolický hrad, o kterém se se zmiňovala naše průvodkyně v muzeu. Vznikl patrně v polovině 10. století a Kosmova kronika jej zmiňuje k roku 981. Nejstarší knížecí kastelán Nemoj se pak připomíná k roku 1167. Hrad a trhová osada byly v té době významným správním a obchodním centrem velké části jižních Čech. Nejznámější byla Linecká stezka do Rakouska a Zlatá do Bavorska.
Na někdejší akropoli hradiště, která sloužila již v raném středověku jako farní pohřebiště, stával kostelík sv. Jana. Byl zrušen při josefínských reformách. Do poloviny minulého století tu bývalo oblíbené výletní místo s hostincem, nechyběl ani kulečník a taneční parket. Dnes se můžeme leda tak posadit k dřevěnému stolu s lavičkami, občerstvit se svačinou z domova a tříbit znalosti na testu, který nám tu nechali archeologové. Ti tu provádějí průzkum již několik let a snad tu jednou vznikne archeopak na způsob open-air muzea. Z vyhlídkové věže vidíme město jako na dlani a naše oči nejvíce přitahuje část kolem původně románského kostela sv. Václava.
Kdysi tu stála tvrz, dnes tu obdivujeme renesanční vilu v zahradě
Zpět do města se vracíme stezkou kolem rybníka Mnich, nasedneme do auta a popojedeme dva kilometry k renesanční vile obklopené vodním příkopem. Nevěřili byste, že na místě dnešního renesančního zámku stála kdysi tvrz! Nazývala se Leptač a patřila rybníkáři Jakubu Krčínovi, který ji vyměnil s Vilémem z Rožmberka za Sedlčany.
Vilém, okouzlený italskou renesanční, povolal do Čech předního italského stavitele Baltazara Maggiho, který za neuvěřitelných šest let postavil uprostřed jihočeských rybníků renesanční zámek. Vilém si jej příliš neužil, za šest let po dostavbě zámku zemřel. Stalo se tak roku 1595 a Kratochvíli zdědil jeho mladší bratr Petr Vok. Ten byl však nucen pro dluhy zámek prodat Rudolfu II.
V 18. a 19. století vlastnili zámek Eggenberkové a Schwarzberkové, až byl v roce 1921 zestátněn. O šedesát let později tu byla instalována výstava animovaného filmu, kterou jsme před třiceti lety také navštívili. Zůstala tu až do roku 2006. Dnešní podoba zámku nám však přibližuje život prvních majitelů.
V pokladně, která stojí v místech někdejší kuchyně, si zakoupíme vstupenky na grand prohlídku. Prohlédneme si nejen zámek, ale i kostel Narození Panny Marie, vysvěcený roku 1589. Prohlídku začínáme právě tady. Pozornému návštěvníkovi neujde, že je věž mírně nakloněna. Byla přistavěna pravděpodobně až v 17. století. V interiéru kostela nás zaujme obraz neznámého autora Klanění tří králů.
A pak už se těšíme na prohlídku zámku. Ve vstupní hale obracíme oči ke stropu vyzdobenému loveckými motivy, jejichž autorem je německý malíř Georg Widmann. Projdeme několika pokoji pro služebnictvo, až se ocitneme v Zeleném pokoji. Kdysi v něm bydlel komorník, dnes je zařízena jako pracovna Petra Voka. Byl to člověk bezesporu vzdělaný, vždyť jeho knihovna čítala jedenáct tisíc knih! Bohužel ji za třicetileté války rozkradli Švédové. Sousední Vokova ložnice je zařízena ebenovým nábytkem. Nemůžeme odtrhnout oči od kabinetu vykládaném zlatem, slonovinou a želvovinou.
Čekali byste celý den, až si na Vás hostitel udělá čas? Vilémovi hosté čekat museli. Nemyslete si, že se nudili, o jejich zábavu se postarala pážata, která s nimi hrála různé hry. Vilém přijímal návštěvy ve Zlatém pokoji, na jehož stropě je vymalován biblický příběh o Samsonovi a Dalile. Společně pak hodovali ve Zlatém sále. Strop zdobí výjevy z římských dějin. Jen škoda, že keramická podlaha je kopií. Tu původní můžeme vidět na zámku Hluboká.
Hlavní složku jídelníčku tvořily kaše, a to nejen sladké. Pojídali je z cínového nádobí, zapíjeli pivem, urozenější směli dokonce pít víno. Očistu však konali jen jednou či dvakrát do měsíce! Šlechtic se posadil do dřevěné vany potažené suknem, do níž lazebník nalil vodu. Očista byla i společenskou záležitosti, šlechtic při ní popíjel víno a nezřídka si nechal i pustit žilou. Hosté sem jezdili odpočívat a krátit si chvíle. Od toho dostal zámek také název.
Když se po prohlídce procházíme zámeckou zahradou obklopenou vodním příkopem, jsme vděčni, že žijeme v jedenadvacátém století. Posilníme se obědem v zámecké restauraci a pak už se vydáváme vstříc šumavským kopcům.
INFO NA CESTU
Jak se tam dostat
Vlakem: železniční doprava do Netolic byla zrušena 26. 2. 2011, vlak Dívčice-Netolice jezdí pouze ve dnech konání netolického jarmarku či zámeckých slavností
Autobusem: spoj České Budějovice – Prachatice
Autem: po silnici č. 121
Ubytování
Hotel Rychta, Staré Město 131, tel. 388 324 603
Penzion Jitka Bromová, Mírové nám. 207, tel. 602 125 856
Stravování
Restaurace V Podloubí, Mírové nám. 79, tel. 728 215 396
Restaurace U Kratochvíle, tel. 602 649 870
