Vinařství a sklípky na Slovácku: kam na degustaci

Slovácko je vinařský kraj s vlastní silnou identitou – kromě vína tu patří k zážitku i lidové kroje, cimbálovky a typická architektura vinných sklepů. Tady je přehled, kam za degustací vyrazit, od velkých vinařství po pestrobarevnou uličku búd v Petrově.

Co v kraji najdete

Slovácko je oblast, kde se vinařství prolíná s lidovou kulturou víc než kdekoli jinde v Česku – vinné sklepy tu mají typickou barevnou fasádu a stojí často v souvislých uličkách, ne rozeseté po kraji. Kromě vína se dá zážitek doplnit o folklor, kroje a cimbálovou muziku, hlavně v době místních slavností.

Region zasahuje jak do Jihomoravského, tak do Zlínského kraje, takže degustaci se dá snadno spojit i s návštěvou lázeňských Luhačovic, které leží kousek od hlavních vinařských obcí. Na rozdíl od jižních Čech, kde vlastní vinice prakticky nenajdete, je tady vinařství skutečným místním řemeslem.

Kraj protíná i Baťův kanál, splavněná vodní cesta mezi Otrokovicemi a Hodonínem, po které jezdí výletní lodě a dají se půjčit i menší plavidla. Projížďka lodí patří k oblíbenému doplňku vinařského výletu, protože kanál vede přímo krajinou vinic a sadů. Region je navíc protkaný sítí značených cyklostezek vedených přímo mezi vinicemi, takže degustaci lze snadno spojit s projížďkou na kole mezi jednotlivými obcemi.

Typická vinařská búda na Slovácku bývá menší stavba s obytnou částí nad zemí a chladným sklepem pod ní, kde zraje víno v sudech nebo cisternách. Fasády búd bývají barevně natřené a zdobené lidovými motivy, což dělá z procházky uličkou búd zážitek i pro návštěvníky, kteří víno moc neřeší a chtějí si jen prohlédnout typickou lidovou architekturu.

Region má i vlastní gastronomii, která se s vínem přirozeně doplňuje – k místním specialitám patří třeba zabíjačkové pochoutky, uzeniny a sýry, které se v okolí vinařství prodávají přímo od místních producentů. Kombinace ochutnávky vína s domácí gastronomií bývá u větších vinařství součástí delšího programu, u menších producentů si jídlo spíš přivezete vlastní nebo zajedete do nedaleké hospody.

Kam vyrazit jako první

Nejznámějším cílem jsou Templářské sklepy Čejkovice, jedno z nejstarších a nejznámějších vinařství v regionu s rozsáhlým sklepením a pravidelnými prohlídkami. Podobně zavedené je i Zámecké vinařství Bzenec, kde se degustace dá spojit s prohlídkou historického areálu.

Kdo chce vidět typickou vinařskou uličku, měl by zamířit do Petrova u Hodonína, kde stojí takzvané Petrovské búdy – řada barevných vinných sklepů vedle sebe, jedna z nejfotogeničtějších míst na Slovácku. V sezóně bývá v uličce hodně lidí, mimo hlavní víkendy je tam ale výrazně klidněji.

Cesta mezi hlavními vinařskými obcemi – Čejkovicemi, Bzencem, Petrovem a Mutěnicemi – zabere autem jen pár desítek minut, takže se dá za jeden den stihnout klidně kombinace dvou nebo tří míst. Počítejte ale s tím, že prohlídka většího vinařství s výkladem a degustací zabere orientačně hodinu až hodinu a půl, a to i bez čekání na místě.

Řada vinařství navíc kombinuje degustaci s prodejem vlastních produktů přímo v areálu – kromě vína tak lze koupit i burčák v sezóně, hroznovou šťávu nebo místní pálenku, pokud vinařství pěstuje i ovoce.

Méně známá místa, kde nestojíte frontu

Menší rodinná vinařství fungují po celém Slovácku, třeba v okolí Mutěnic, kam jezdí spíš znalci než organizované zájezdy. Zajímavou zastávkou je i skanzen ve Strážnici, kde se dá kombinovat prohlídka lidové architektury s ochutnávkou vína v místní restauraci nebo na některé z folklorních akcí.

Kdo hledá ještě klidnější variantu, může zajet i do okolí Uherského Hradiště, kde funguje řada menších vinařů mimo hlavní turistické trasy. Pro srovnání s jinou vinařskou oblastí Moravy stojí za návštěvu i Pálava a Znojemsko, kam se ze Slovácka dá dojet za necelou hodinu.

Klidné jsou i menší obce podél Baťova kanálu, kde vinařství fungují spíš na objednávku než jako turistický provoz s pevnou otevírací dobou – ozvat se předem telefonicky nebo přes rezervační formulář se proto u menších producentů vyplatí vždycky, na rozdíl od větších areálů, kam se dá občas zajít i bez ohlášení.

Kolik počítat na vstupné a parkování

Degustace u menšího vinařství se obvykle platí za sadu vzorků, orientačně v řádu stovek korun na osobu, u větších producentů jako Templářské sklepy Čejkovice bývá nabídka širší a program delší. Přesné ceny se liší a mění se v čase, proto je dobré je ověřit přímo u vinařství před cestou.

Parkování v Petrově u búd bývá v sezóně a o víkendech omezené, protože jde o úzkou uličku bez velké kapacity. U větších vinařství s vlastním areálem, jako je Bzenec nebo Čejkovice, bývá parkování jednodušší.

Projížďka lodí po Baťově kanálu se platí podle délky trasy a typu plavidla, orientačně jde o stovky korun na osobu za kratší okruh, půjčení vlastního motorového člunu bez licence vyjde dráž. Vstup do skanzenu ve Strážnici je zpoplatněný samostatně a v době velkých folklorních akcí se cena vstupenky obvykle liší od běžného provozního dne.

Kdo počítá s degustací u víc vinařství za jeden den, měl by mít domluvenou odvoz nebo řidiče, který nepije – vzdálenosti mezi obcemi jsou sice krátké, ale silnice v regionu bývají v sezóně frekventované a kontroly na alkohol nejsou výjimkou.

V ceně někdy nebývá zahrnutá sklenice na víno, kterou si účastníci degustace odnášejí jako suvenýr – u některých vinařství se tak platí zvlášť, jinde je součástí základní ceny. Než se rezervace potvrdí, vyplatí se zeptat, co přesně cena zahrnuje, protože se to mezi jednotlivými vinařstvími dost liší.

Kdy je nejlepší čas

Nejrušnější je Slovácko v době folklorních slavností a na podzim během vinobraní, kdy se konají i akce ve skanzenu ve Strážnici. V tomto období je vhodné degustaci rezervovat předem, protože kapacita bývá omezená a zájem velký.

Klidnější je návštěva mimo hlavní akce, kdy si degustaci užijete bez davu a personál vinařství se vám může víc věnovat. I mimo sezónu ale funguje většina vinařství celoročně, takže se dá jet i mimo léto.

Na jaře region ožívá i tradičními jízdami s kroji a průvody, které patří k místní lidové kultuře stejně jako víno – tyhle akce bývají spojené s velkým zájmem turistů, takže i ubytování v okolí je dobré řešit s předstihem. Naopak brzké léto a přelom léta s podzimem, mimo hlavní folklorní termíny, je pro klidnou degustaci bez davu asi nejlepší volba.

Počasí na Slovácku bývá v létě teplé a suché, což se odráží i na charakteru vína z regionu, ale zároveň to znamená, že polední hodiny v sezóně nejsou úplně ideální na procházky mezi vinicemi bez stínu – lepší je naplánovat venkovní část programu spíš na dopoledne nebo podvečer.

Kdo chce vidět víno přímo při sklizni, měl by naplánovat návštěvu na začátek podzimu, kdy se v obcích prodává i mladý burčák – jde o sezónní záležitost jen po omezenou dobu, takže mimo tohle období ho ve vinařství nekoupíte.

Jak to poskládat do jednoho dne

Dobrá kombinace na jeden den je dopolední prohlídka skanzenu ve Strážnici, odpolední zastávka v Petrovských búdách a večerní degustace u některého z větších vinařství jako Bzenec nebo Čejkovice. Kdo má víc času, může přidat i lázeňské Luhačovice jako klidnější zakončení výletu.

Luhačovice samotné stojí za víc než jen krátkou zastávku – lázeňské centrum s typickou architekturou, kterou navrhl slovenský architekt Dušan Jurkovič, má vlastní síť kolonád a restaurací, kde se dá posedět po celodenním výletu za vínem. Místní minerální prameny jsou dalším důvodem, proč sem zajet, i když člověk zrovna neřeší lázeňský pobyt.

Kdo plánuje výlet na víc dní, může Luhačovice využít jako klidnou základnu s dobrou dostupností do okolních vinařských obcí a zároveň jako místo, kde poobědvat nebo povečeřet v některé z lázeňských restaurací, aniž by se musel vracet do rušnějších center vinařských vesnic.

Pro vícedenní cestu se Slovácko dobře kombinuje s Vysočinou cestou zpět do Čech, nebo se dá porovnat s úplně jinou nabídkou v přehledu vinařství ve středních Čechách.