Národní parky a CHKO: kam v Česku za divokou přírodou

Česko má čtyři národní parky a desítky chráněných krajinných oblastí, od hlubokých lesů Šumavy po skalní města Českého Švýcarska. Tenhle přehled ukazuje, čím se jednotlivá území liší, kam vyrazit jako první a kam za klidem, kde nejsou davy.

Co všechno v Česku najdete

V Česku existují čtyři národní parky – Šumava, Krkonoše, České Švýcarsko a Podyjí – a k nim desítky chráněných krajinných oblastí různé velikosti, od rozsáhlých pohoří po menší území kolem řek a skalních měst. Národní parky mají přísnější ochranu než CHKO, v praxi to pro návštěvníka znamená hlavně povinnost držet se značených cest, hlavně v takzvaných I. zónách s nejpřísnější ochranou.

Obě kategorie chráněných území mají společné jádro pravidel – v nejcennějších částech platí klid pro zvěř a rostliny, zákaz vjezdu mimo vyznačené silnice, zákaz táboření a rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa a povinnost neopouštět značené trasy. Mimo tato nejpřísněji chráněná jádra bývá režim volnější a dá se tam chodit i po neznačených lesních cestách, i tak je ale rozumné brát ohled na to, že jde o chráněnou krajinu, ne o běžný les.

Kdo plánuje pobyt v přírodě na víc dní, může si program doplnit i o vícedenní putování po hřebenovkách nebo o pobyt v přírodě formou glampingu. Kempování přímo v národním parku bývá omezené jen na vybrané kempy při okraji území, divoké táboření uprostřed chráněné přírody se prakticky všude nedoporučuje.

Ta největší a nejznámější

Šumava je největší chráněné území v Česku, kombinuje hluboké lesy, rašeliniště a ledovcová jezera, jako je Černé nebo Čertovo jezero. Rozsah parku je natolik velký, že se dá strávit klidně celý týden jen na jeho území, aniž byste dvakrát prošli stejnou trasu. Krkonoše nabízí nejvyšší hory v zemi včetně Sněžky a hřebenové trasy nad hranicí lesa – v létě jde o oblíbený cíl náročnějších turistů, v zimě funguje jako lyžařská oblast.

České Švýcarsko je nejmladší z národních parků a proslulo hlavně pískovcovými skalními městy a vyhlídkami, jako je Pravčická brána, největší přírodní pískovcová brána v Evropě. Terén je tu specifický – strmé skalní stěny a úzká údolí, takže trasy bývají kratší, ale místy náročnější na chůzi než rozlehlé hřebeny Šumavy nebo Krkonoš.

Nejmenším národním parkem je Podyjí na jižní Moravě, které kombinuje skalnaté údolí řeky Dyje s vinařskou krajinou v okolí. Díky mírnějšímu terénu a teplejšímu podnebí se sem dá vyrazit i mimo hlavní letní sezónu, na jaře nebo na podzim, kdy je v okolních vinařských obcích klidněji. Kdo plánuje delší pobyt, hodí se i program u vody nebo v lázních – přehled najdete v článku o wellness pobytu pro dva.

Menší místa, která stojí za zajížďku

Kromě čtyř národních parků stojí za návštěvu i menší chráněné krajinné oblasti. CHKO Beskydy nabízí rozsáhlé horské lesy na severovýchodě Moravy, CHKO Bílé Karpaty zase mírnější kopce s loukami plnými orchidejí na jihovýchodě země. CHKO Kokořínsko je typické pískovcovými skalami a roklemi severně od Prahy, oblíbené díky blízkosti Prahy na jednodenní výlet.

Na jižní Moravě stojí za zajížďku i CHKO Pálava s vyhlídkami nad Novomlýnskými nádržemi a CHKO Moravský kras s jeskyněmi a propastí Macochou. Podobná menší, ale zajímavá území najdete i v regionálních přehledech, třeba na kole na Pálavě a Znojemsku.

Ve východních Čechách stojí za zmínku CHKO Železné hory, mírné pahorkatiny s roztroušenými lesy a málo turisty vyhledávané, přestože nabízí klidné procházky a je snadno dostupné z Pardubic i Hradce Králové. Pro milovníky vodní krajiny je zajímavou volbou i CHKO Poodří na severní Moravě s rybníky a mokřady, kde se dá pozorovat vodní ptactvo.

Jak se od sebe liší

Národní parky mají přísnější režim ochrany, mimo značené cesty se v nich zpravidla nesmí chodit vůbec, hlavně v jádrových I. zónách. CHKO mají pravidla mírnější, i tam ale platí omezení v nejcennějších částech, například v přírodních rezervacích uvnitř chráněné oblasti. V obou typech území navíc platí obecná pravidla klidu pro zvěř – psi by měli být na vodítku a je potřeba se vyhýbat rušení zvířat mimo hlavní cesty.

Terénem se liší i výrazně – zatímco Šumava a Krkonoše jsou hornaté, Kokořínsko, Bílé Karpaty nebo Železné hory mají mírnější, pahorkatinný charakter vhodný i pro méně zdatné turisty. České Švýcarsko je specifické skalním terénem, který se hodí spíš na kratší procházky než na dlouhé horské přejezdy.

Liší se i to, jak snadno se dá do území dostat – Kokořínsko nebo Brdy jsou blízko Prahy a dají se navštívit i jen na půl dne, zatímco Šumava nebo Beskydy vyžadují spíš celodenní výlet nebo víc dní s ubytováním přímo v regionu. Kdo má omezený čas, měl by tohle zvážit dřív, než si vybere konkrétní cíl.

Kolik počítat na vstupné

Vstup do národních parků i CHKO je zdarma, platí se jen vybrané placené atrakce v jejich okolí, například vyhlídkové plošiny nebo návštěvnická centra. Prohlídka jeskyní v Moravském krasu, včetně propasti Macocha, se pohybuje orientačně kolem 150–250 Kč za dospělého.

Parkování u nejnavštěvovanějších míst, jako je vstup k Pravčické bráně v Českém Švýcarsku, bývá v sezóně placené a kapacita omezená, hlavně o letních víkendech, kdy se parkoviště plní už dopoledne. Podobná situace platí i u výchozích bodů ke Sněžce v Krkonoších nebo u hlavních parkovišť na Šumavě kolem Lipna.

V menších CHKO, jako je Kokořínsko, Bílé Karpaty nebo Železné hory, bývá parkování jednodušší a často zdarma přímo u výchozích tras, protože tam nechodí tolik turistů najednou. Návštěvnická centra u vstupu do národních parků obvykle nabízejí i mapy a aktuální informace o uzavírkách tras, což se hodí zjistit ještě před vyrazením na delší trasu.

Ceny se ale mění, proto je dobré si je před cestou ověřit u provozovatele nebo správy daného území.

Kdy tam vyrazit

Nejvíc lidí bývá o letních víkendech v nejznámějších lokalitách, typicky u Pravčické brány v Českém Švýcarsku nebo na hlavních trasách ke Sněžce v Krkonoších. Klidnější variantou je vyrazit ve všední den nebo mimo hlavní letní měsíce, na jaře nebo na podzim.

Podzim je navíc dobrým obdobím i pro jinou aktivitu spojenou s přírodou – tipy, kam v tu dobu vyrazit, najdete v přehledu na houby v Česku. V zimě bývá řada horských tras nedostupná bez odpovídajícího vybavení, hlavně v Krkonoších a na Šumavě, kde sníh vydrží dlouho do jara.

Za deštivého počasí se dá zvolit spíš krátká procházka v nižších polohách, například kolem Podyjí nebo v Moravském krasu, kde se dá výlet doplnit i o prohlídku jeskyní jako program pod střechou. Naopak skalní vyhlídky v Českém Švýcarsku bývají za deště kluzké a méně příjemné, tam se vyplatí počkat na hezčí počasí.

V hlavní sezóně navíc počítejte s tím, že u nejoblíbenějších cílů nebude jen plno lidí, ale i omezená kapacita parkování a front na vyhlídky, takže je lepší vyrazit brzy ráno.

Podle čeho se rozhodnout

Kdo hledá hory a náročnější trasy, sáhne po Šumavě nebo Krkonoších. Milovníci skalních útvarů a vyhlídek se lépe pobaví v Českém Švýcarsku nebo v CHKO Kokořínsko. Pro rodiny s dětmi je vhodnější mírnější terén, třeba Podyjí nebo Moravský kras s jeskyněmi, kde se dá kombinovat procházka s prohlídkou jeskyně jako program pro menší děti.

Kdo chce co nejméně lidí, měl by se spíš vyhnout hlavním turistickým magnetům jako Pravčická brána nebo Sněžka a zamířit do menších CHKO – Bílé Karpaty, Železné hory nebo Poodří patří k tišším cílům, kde se dá projít celý den bez davů. Naopak kdo chce vidět to nejznámější, i za cenu front, sáhne po klasických cílech ve velkých národních parcích.

Pokud plánujete cestu na kole, hodí se i přehled nejhezčích cyklostezek v Česku, kde je řada tras vedena přímo přes chráněná území nebo kolem nich. Kdo cestuje se psem, měl by počítat s tím, že v jádrových zónách národních parků bývá vstup se zvířaty omezený nebo vázaný na vodítko, podrobnosti je dobré ověřit přímo u správy konkrétního parku.